Historie rasy
Kdysi dávno jedné mrazivé noci v táboře Zorai.
Hvězdy na nebi ten večer zářily, až oči přecházely. Oči všech zoraiů kolem ohně byly ale upřené na starého šamana. Ten rozhrábl holí ohniště, až z něj k hvězdnatému nebi vylétlo hejno jisker. Ty se mísily s hvězdami a na chvíli přebíjely jejich záři, aby vzápětí zase zhasínaly. Vypadalo to trochu jakoby oheň dýchal. Šaman se mračil a jeho husté obočí zakrývalo jeho oči. Jen občas se zablýskla jeho bělma ve světle plamenů.„Říkají nám barbaři. Snad že neuznáváme jejich bohy. Pche! Byli bysme hloupí, kdybysme to dělali. Není mocnějšího boha nad Croma.“
„Jo! Tak to být!“
„To pravda, všichni vědět!“
„Na Croma!“
Skupina barbarských válečníků pozvedla své měchy s pivem a připila k poctě Cromovi. Husté pivo jim stékalo po bradách.
„Ticho!“
Barbaři zmlkli a upřeli své zraky opět k šamanovi.
„Možná jste si všimli, že se objevilo jezero na severu tábora. A řeka.“
„Jasna, já ji viděl. Veliká řeka, hodně ryb.“
„Ale už nevíte jak a proč se tam objevila. Já vám to povím. To udělal Crom.“
„Óóó.“
„Crom veliký!“
Šaman se zamračil. „Řekl jsem ticho! Poslouchejte.“
Napil se z měchu vedle sebe a do mrazivého vzduchu se na chvíli vznesla vůně horkého vína svařeného s nějakými bylinami.
„Crom je mocný. Dívá se na zem a všechno vidí. Každého z vás. On se dívá a vidí, jak žijete. Slyší, co říkáte. Stojí za vámi, když bojujete a pozoruje vás když spíte. Zná vaše trápení a ví po čem v srdcích toužíte.
On se mnou mluvil. Jen k nám šamanů promlouvá. Včera mi řekl toto.“
Barbaři s otevřenými ústy pozorovali starého muže. Yo Shurovi dokonce z úst vypadlo sousto pečeného soba.
„Řekl: Bolafe, dívám se na vás a vidím, jak mocní mužové tahají vodu z daleké pevnosti jako nějací otroci. Vidím, že někteří z žízně jedí i sníh! To mne zlobí! Zorai mají bojovat a ne pracovat! A moji synové a dcery nesmí žíznit! Ááá! Já se moc zlobím!
A potom veliký Crom udeřil pěstí do země až se na zemi udělala mohutná prohlubeň. Ta se vyplnila vodou a z ní začala vytékat řeka. Tak to bylo zoraiové. Tak jsem to viděl a slyšel, když jsem hovořil s Cromem.“
Barbaři chvíli s otevřenými hubami koukali na svého šamana. Pak každý z nich jako ve snách odlil do ohně trochu piva a teprve potom se hovor znovu rozproudil.
„Náš šaman, on mocný!“
„Nejmocnější!“
„Hned po Cromovi!“
„Ano!“
„Na Croma!“
„Na Zorai!“
Na tváři Bolafa Rudrda se rozhostil spokojený úsměv. Pozvedl svůj měch se svařeným vínem a napil se spolu s ostatními.
„Na Croma!“